Sousedovic tráva je vždycky zelenější aneb jak se dostat na ostrov HOJNOSTI

Mám jednu fajn kamarádku Karolínu. Často od ní slyším, jak si stěžuje, jak je její práce těžká a špatně oceněná. Jak jiní lidé mají spoustu času a peněz a mohou cestovat a dopřávat si různých radostí života, na které ona nedosáhne. Jak je to celé nespravedlivé.
Neuvědomuje si, že svým myšlením se usadila na ostrově zvaném CHUDOBA.

Optikou nedostatku versus hojnosti

Kdybych se na svůj život dívala její optikou, tak bych jí záviděla dům se zahradou, že každé její dítě má svůj pokojíček, vycházky do blízkého lesa, že má manžela každý den doma a s čistou hlavou, tak se může věnovat dětem naplno, má své vlastní auto a její manžel služební, rodiče jí často hlídají děti, má práci, která ji naplňuje a je navíc velmi vážená a užitečná pro druhé….

…a já naproti tomu žiju v paneláku, můj muž je od pondělí do pátku 376 km daleko, pracuje od 7 ráno do šesti večer a pak sedí u počítače a řeší e-maily, domů jezdí na víkendy, má plnou hlavu starostí o firmu a zaměstnance, nemám zahradu, hlídání občas….

Jenže já jsem se rozhodla být na ostrově jménem HOJNOST. A tak jsem šťastná, že mám byt v Praze na fajn místě, školku 3 minuty chůze od domova, zdravé úžasné dítě, milujícího a stále inspirujícího muže, který je pracovitý a opravdový ve svém životě, v tom, co dělá, že neplká, ale koná, že mám bezva rodiče, kteří mi malého občas pohlídají u sebe doma, kde může lítat na zahradě a vyřádit se venku, baví mě psát články a účtovat si za výplatu ….

Můžeme si vybrat, kde chceme být ve svých myšlenkách a potažmo tak ve svých pocitech.

Závist a nepřejícnost

Když závidíme, vidíme jen to, co má druhý lepší než my, ale už nevidíme, jaké úsilí ho to stálo, co za tím je práce, času, dřiny, co musel obětovat. Kdybychom si to s ním mohli ale vyměnit se vším všudy, tak bychom třeba zjistili, že vlastně nechceme, že to, co máme je taky fajn nebo dokonce je to lepší. 😊

Co nám brání v hojnosti?

V hojnosti si bráníme sami svými myšlenkami, předsudky, lakotou, věčnými stížnostmi. Utvrzujeme se tak v pocitu, že se nám nedostává, v pocitu, že jsme chudí.

Jestliže je naším přesvědčením, že existují ZLÍ BOHATÍ X HODNÍ CHUDÍ, tak se nikdy na ostrov hojnosti nedostaneme.

Ve svém podvědomí jsme si vytvořili v podstatě zákaz být bohatí, nechci přece být ta ZLÁ NEBO ZLÝ, a když jsou zlí bohatí, co kradou a nemají nic poctivě, pak mezi ně patřit je vlastně špatně …Navíc o sobě smýšlíme jako o CHUDÝCH, DOBRÝCH, LEPŠÍCH.

Když jsme lakomí, tak bráníme toku peněz. Peníze jsou oběživo, musejí obíhat, aby hnojily a pomáhaly vytvářet další úžasné věci.

Jestli tento tok zastavíme, bráníme mu v pohybu, peníze od nás neodcházejí a my tak zamezíme v jeho přílivu k nám, nemá se nám co vracet.

Zadržováním peněz dáváme najevo, že jich nemáme dost, nemáme co dát a udržujeme se v pocitu nedostatku, a tudíž na ostrově chudoba.

Zákon přitažlivosti

Zákon přitažlivosti funguje na základě podobností. Stejné přitahuje stejné. Abychom si přitáhli to, po čem toužíme, musíme se dostat na vibraci našeho přání.

Chceme-li bohatství, musíme se dostat POCITOVĚ na vibraci, kdy se cítíme bohatí. Chceme-li lásku, musíme ji v sobě nejdříve probudit.

Cesta k mateřství

Jedna moje kamarádka Zdena moc toužila po dětech. Cesta byla velmi složitá, trvala tři roky. Tři roky každý měsíc pod psychickým tlakem mezi nadějí a vzápětí zklamáním, že to zase nevyšlo, hormonální léčba, zkoušení všeho možného – hormony, cvičení, rehabilitace, byliny, meditace, modlitby….

Až ve stejný den, kdy už se rozhodla, že jde na poslední pokus umělého oplodnění, přišel ten telefonát, že mají k adopci holčičku. V tento moment už jí nezáleželo na výsledku IVF, už měla radost z toho, že je máma, že má dítě. Jak to dopadlo není možná třeba dodávat. Ano, IVF bylo úspěšné a narodila se jí ještě dvojčata.

Co se stalo? Dostala se pocitově do vibrace JSEM máma, MÁM dítě a tím si přitáhla hned dvě další. Z pocitu nedostatku se dostala do pocitu hojnosti. 😊 Naprosto úžasná je i okamžitost, ten souběh změny vibrace a reality.😊

Někdy stačí jen opustit ostrov CHUDOBA a už to samo nám pomůže k hojnosti.

Jiná kamarádka Andrea měla stejný problém, dítě nepřicházelo. Po ročním měření teploty, užívání hormonů, bylinkových čajů, propadání zoufalství a pesimismu se dostala do fáze, kdy každý týden chodila k lékaři, aby jí překontroloval, kdy má ovulaci a následně předepsal další léky. Nedařilo se.

Až jednou v době dovolených na jeho místě byl zastupující lékař. Ten suše konstatoval, že ovulaci ještě nemá, ať přijde další týden. V dalším týdnu zastupoval zase jiný lékař a ten opět suše sdělil, že ovulace už byla.

Andrea odcházela z ordinace s pocitem, tak je zase měsíc v háji, že se na to může teď vykašlat. Přestala cítit na pár dní nedostatek. Uvolnila se do pocitu, je mi všechno fuk, budu to řešit zase příští měsíc. Jak to dopadlo? Povedlo se, mají holčičku. Zklamaný z toho byl ale pan doktor. Zeptal se jít totiž, zda jí to není líto, že mohla mít díky IVF dvojčata. 😊

Už jen opuštění nežádoucí vibrace nedostatku dovolilo otevřít se na chvilku hojnosti. Přestat se bát, jak to dopadne, přestat se bát negativního výsledku.

Jak z ostrova CHUDOBA na ostrov HOJNOSTI?

Z ostrova CHUDOBA se snadno dostaneme tím, že přeladíme z našich stížností, pocitů nespravedlnosti, závisti a lakoty, které ničemu neslouží a stahují naše vibrace směrem dolů, na pocity OCEŇOVÁNÍ a VDĚČNOSTI.

Stačí, abychom se prošli naším domovem a ocenili, co všechno máme, každou maličkost, která nám dělá radost.

Jé to je super, že mám tak velkou lednici, kam se mi vejde celý nákup, je bezva, jak mám pohodlnou postel na spaní, je radost pohledět na to, jak mi rostou kytky a zkrášlují můj byt, je mi příjemně, když mám v zimě doma teplo a útulno, ráda se dívám z okna na západ slunce, jsem vděčná za to, že mám zdravé dítě, děkuji za svého partnera, který nás má rád, …“ Těch věcí najdeme mraky, když budeme chtít. 😊

Velmi záhy zjistíme, že možná ani nejsme na ostrově CHUDOBA, ale na ostrově HOJNOSTI.

Když si uvědomíme, že to, co máme, není samozřejmost.

Mít není samozřejmost, i když to stejné mají třeba všichni kolem nás.

Mít vedle sebe partnera není samozřejmost. Vždyť se nemusel rozhodnout pro nás, mohl se rozhodnout pro někoho jiného, ale je s námi.

Bez akce to nejde

Dalším krokem je akce. Když chci žít jinak, musím ve svém životě něco změnit. Často sebe, své přesvědčení, své předsudky, své myšlení, ale někdy svou práci, své bydliště, obětovat čas a své pohodlí pro něco nového. Udělat PRVNÍ KROK. Ten je nejtěžší, musíme mít odvahu a opravdově chtít.

Na ostrov HOJNOSTI je třeba přeplavat i s rizikem, že třeba zrovna v moři plave žralok.

Ti, kteří na ostrově HOJNOST již jsou, tuto cestu absolvovali. Pomohla jim svými překážkami si ověřit, že to, po čem touží, také skutečně chtějí a zocelila je. Je už jen na nás, zda se skutečně chceme na ostrov HOJNOST vydat nebo zda objevíme, že na něm už dávno jsme. 😊

Ježíš věděl

Možná znáte tento Ježíšův citát z bible:

„Neboť každému, kdo má, bude dáno a přidáno, kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.“ (Matouš 25:29)

Připadá Vám to nespravedlivé? A co když se zamyslíte nad zákonem přitažlivosti, že stejné přitahuje stejné?

Když se udržujeme v pocitu chudoby, stěžujeme si, neoceňujeme sebe a druhé, neuvědomujeme si, co máme, jsme ve vibraci „nedostává se mi“ a přitahujeme si zase nedostatek (tedy riskujeme, že nám bude odňato i to, co máme, nedostatek se prohloubí).

Proto je žádoucí se udržovat ve vibraci hojnosti – každému, kdo má, bude dáno a přidáno. 😊

Čemu věnujeme pozornost, toho vibraci posilujeme

Není to tak dávno, kdy jsem se bavila se svou příbuznou Zuzkou na zahradě. Můj syn běhal bos a válel se celý v trávě. Její dcery byly v botičkách. Bosky chodit nemůžou, protože by mohly šlápnout na včelu nebo chytit klíště. Navíc mi vyprávěla, že dcera její kamarádky měla v hlavě klíště, a že se toho také bojí.
Druhý den ráno jsme se zase na zahradě potkaly a hned mi hlásila:“ Představ si, včera večer jsem Alče našla klíště v hlavě.“

Tady je zase vtipná ta přesnost naladění a následné skutečnosti (klíště přesně v hlavě). 😊

Oceňování


Důležitým krokem je také ocenit druhé a jejich práci. Když vezmeme v potaz, jak funguje zákon přitažlivosti, tak toto je velmi důležité.

Karolína si stěžuje, že její práce není oceněna. Co z toho vyplývá? Zřejmě málo oceňuje zase ona práci druhých, a tak se jí vrací to, co zrovna vysílá.

Poté, co obejdeme svůj domov a vše v něm oceníme, včetně sebe, je dobré ocenit druhé.

Když přijdeme do restaurace, ocenit obsluhu, kuchaře, když jedeme metrem, ocenit řidiče, který nás tou tmou veze, ocenit popeláře, že odvezli odpadky, ocenit kurýra, že nám v pořádku dovezl zásilku. Dejme to najevo třeba pochvalou anebo jen v duchu. Pak i naši práci druzí ocení. 😊

Můžeme zabojovat s lakotou a dát dýško servírce, recepčnímu v hotelu (třeba když máte často problémy dostat hezký pokoj v hotelu), kurýrovi, zaokrouhlit cenu v obchodě, dát někomu dárek jen tak pro radost, poslat mentální dárek (v duchu pošlu radost, úsměv, „posílám ti lásku“) …tím také rozproudíme tok peněz a hojnosti, aby přišel k nám.

Takto se dostáváme do vibrací, které nám hojnost přinesou velmi krásnou a lehkou cestou. Dostáváme se z pozice žebráka, toho, kdo nemá do pozice darujícího, tedy do pozice člověka v hojnosti.

Přerozdělování

Možná i proto nemám ráda vybírání daní a jejich přerozdělování. Když něco někomu takto dáme, zákonitě to musíme jinému ukrást. Dle jakéhosi úsudku to pak k někomu putuje.

Jaká to je asi vibrace? Většinou nedobrovolná. K čemu vede? Bohatým bral a chudým dával…nebo těm, co se snaží a riskují brát a těm, co se bojí a mají výmluvy dávat? Nebo těm, co mají hodně brát a dát to těm, co potřebují pomoc?

Nebo je to hromada peněz, ze které se pořídí něco, co má sloužit všem? A skutečně to slouží všem? Funguje to tak?

A proč je to vybírání daní tak složité? Proč se údajně vybere málo? Proč je těch daní tolik druhů? Co nemá být vidět? Co myslíte

?

I tady se však můžeme naladit na pocit vděčnosti. Je fajn platit daně, protože to znamená, že mám z čeho, mám tedy příjem, mám víc, než nutně potřebuji, mohu dávat, mám z čeho žít. A to je taky fajn ukazatel. 😊

Přeji Vám, ať se Vám podaří své vibrace naladit na pocit zdraví, štěstí, lásky a hojnosti. 😊

O opravdové pomoci si můžete počíst v článku zde.

Má ráda účetnictví, které ji provází od střední školy a vždy toužila být učitelkou. Je maminkou syna a partnerkou velmi inspirujícího muže. Rozhodla se, že naplní konečně svou cestu, kterou chtěla jít už dávno a účetnictví a učitelství spojila v online projekt doučování z účta. Pomáhá tak lidem, kteří se chtějí nebo potřebují naučit účetnictví, jak elegantně a krok za krokem tento systém pochopit a neztratit se v něm. Můj příběh si můžete přečíst zde.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.