Nikdo nechce být popelářem, ale všichni chceme mít vyvezené odpadky

Během „koronadoby“ mi přišel e-mail od kamarádky. Ptala se, jak se nám daří a jak prožíváme toto období. Mimo jiné si postěžovala, že stále musí chodit do práce – do mateřské školy, kde pracuje jako učitelka. Že by rozuměla tomu, aby bylo pár školek otevřených pro děti zdravotníků a hasičů, ale ostatní by si měli hlídat své děti doma.

Přivedlo mě to na myšlenku, 

Co by se stalo, kdybychom zůstali všichni doma

Kdyby všichni zůstali doma s dětmi a do práce by chodili jen zdravotníci a hasiči, co by se stalo?

Tak třeba to, že bychom brzy neměli co jíst, protože by nikdo nevyráběl potraviny, dopravci by nejezdili, a tudíž by nám naše nákupy nikdo nepřivezl, z kohoutku by nám tekla závadná voda, protože by ji nikdo nekontroloval, všude bychom museli pěšky, protože by nejezdily autobusy ani tramvaje a autem bychom si vystačili na prvních pár kilometrů, protože benzínky by byly také zavřené, doma by se nám hromadily odpadky, protože by je nikdo nevyvážel. A tak bychom mohli pokračovat dál a dál.

Učitelé, účetní, Iťáci, bankéři, manažeři, …mohli pracovat z domu on-line, ale kadeřnice vás on-line neostříhá, stejně tak odpadky si můžete poslat on-line leda tak na virtuální skládku, ale smrdět vám budu doma dál. Zemědělec krávu také z „houm ofísu“ nepodojí a letuška si může lítat leda doma na koštěti.

Nejváženější profese

Za nejváženější profese se považují často lékaři, vědci, zdravotní sestry, vysokoškolští profesoři, soudci a hasiči.

Rodiče by si přáli mít z dítěte lékaře, právníka, manažera, IT projektanta, ale moc nadšení by asi nebyli z uklízečky, pomocné síly v kuchyni, dělníka na stavbě nebo toaletářky.

Svým způsobem je to pochopitelné, každý chce pro své dítě lepší nebo alespoň stejnou životní úroveň, jakou má sám. Chce, aby jeho dítě mělo možnost využít svůj potenciál a dělalo práci, která jej bude naplňovat.

Svět je živý organismus a všechno je provázané

Jen je třeba si uvědomit, že svět je živý organismus a vše je provázané. Je to jako naše tělo. Nemůžeme říci, že teď bude pracovat jen srdce, plíce a mozek a zbytek si dá pohov, než pomine nouzový stav.

Všechno se vším souvisí a každý orgán má svou úlohu, kterou musí plnit. Stejně tak je každá profese důležitá. A když není důležitá zrovna pro mě, tak je důležitá pro někoho jiného, a ten může být zásadní zase pro mě.

Během „koronadoby“ mi chyběly služby mojí šikovné kadeřnice a třeba práce vysokoškolského pedagoga mi byla ukradená. Ale vím, že pro studenty VŠ to bylo obráceně, že potřebovali přednášky, aby mohli skládat zkoušky a ukončit semestr a jejich vlasy prostě počkají.

Práce druhých jako samozřejmost

Možná jsme si odvykli si všímat práce druhých. Bereme ji často jako samozřejmost.

Tak schválně. Když stojíte na zastávce a přijíždí vaše tramvaj, podíváte se na řidiče? Nebo v metru, kouknete se, kdo vás poveze? Kdo tráví tolik času v černé díře proto, abyste se mohli rychle a pohodlně svézt na místo určení? Zajímá vás vůbec, že je tam nějaký živý člověk?

Když jdeme na veřejnou toaletu, napadne vás, že ta paní, co tam sedí a vybírá 10 Kč to všechno uklízí a udržuje v čistotě, abyste nemuseli mít „speciálně nechutnou“ zkušenost jen z toho, že jdete na WC? Napadlo vás někdy, jak je v pražském metru čisto? To není samozřejmostí v každém metru na světě.

Věční stěžovatelé

Kdo mohl, tak pracoval z domova on-line. Není to snadné, sama pracuji z domova a vím, že na práci se mohu soustředit jen tehdy, když je dítě ve školce nebo když spí, takže často v noci.
Je mi jasné, že když máte najednou doma třeba 2 děti, jedno z toho školou povinné, se kterým se dělíte o počítač a pak s ním děláte úkoly do školy, navíc se věnujete druhému dítěti, vaříte a pak s nimi jdete ven, abyste se z toho nezbláznili, tak máte každý den noční službu, kdy doháníte pracovní resty. Ale přesto se snažíme, abychom si svůj výdělek zasloužili.

Je s podivem, že v i takové situaci mají někteří pocit, že jsou nejvíce postižení danou situací, ač byli po celou dobu doma, nepracovali a měli 100 % platu jistých.

Přemýšlejme nad souvislostmi

Otevřme oči, přemýšlejme nad souvislostmi a važme si každé profese. Práce každého z nás není samozřejmostí. Dělejme svět lepší i tím, že si budeme všímat práce druhých a oceníme ji.