Můj příběh
Mám ráda účetnictví od prvního okamžiku, kdy jsem se s ním setkala. Přes 10 let jsem pracovala jako samostatná účetní. Díky tomu pomáhám lidem, kteří se chtějí nebo potřebují účetnictví naučit, jak elegantně a krok za krokem tento systém pochopit a neztratit se v něm.
Můj příběh aneb jak mě účetnictví provází a neopouští
Účetnictví jsem poprvé „potkala“ na obchodní akademii a hned se mi líbilo. Bylo to setkání, zdá se, osudové. Už na základce jsem si vedla svou pokladní knihu, kde jsem si evidovala své kapesné a své výdaje, účtenky jsem si dokonce archivovala (trochu prdlá… no jo no…).
Ale to, co mě provázelo od školky, bylo učitelství. Představovala jsem si, že stále učím. Panenky dostávaly známky (chudinky) a domácí úkoly, snila jsem o kariéře učitelky. Nemůžu si pomoci, celý život pořád musím něco někomu pomáhat se něčemu naučit, nemůžu s tím přestat. Nedokážu ani nikoho z legrace mystifikovat, to je totálně proti mé „pedagogické“ mysli.
A proto mě napadlo téma DOUČOVÁNÍ Z ÚČTA. Ale trvalo to ještě 15 let než jsem svůj projekt objevila.
První AHA moment
Naštěstí jsme měli na účetnictví noblesní paní profesorku, která mě okouzlila svým přístupem, lidskostí a celkově mi byla vzorem. A když k nám přišla studentka účetnictví z VŠE na praxe a já se dozvěděla, že tam existuje vedlejší specializace učitelství, byla to pro mě bomba!!! AHA moment naskočil: spojit to účto s tím mým neustálým učením (né poučováním, né to né).
A touto cestou jsem se také vydala. Ale ouha, po absolvování studia jsem najednou měla pocit, že musím zažít účto na vlastní kůži, nemůžu přece nikoho učit bez praxe a navíc bude určitě ku prospěchu na chvilku vylézt ze školy a žít život „venku“. Přiznávám, byl tu i pocit nekompetentnosti, který se vloudil.
Odbočení na vedlejší kolej
Pracovala jsem nejprve v rozpočtovém oddělení jednoho úřadu a posléze přešla do soukromé zahraniční firmy jako účetní. Tady jsem si užila účetnictví, ale také spoustu dalších a dalších úkolů mimo, které mě vyčerpaly. Můj syn mě zachránil tím, že se narodil. Díky, Ráďo. 🙂
Během těchto deseti let jsem udělala posun ve vztahu k sobě. Účastnila jsem se různých kurzů osobního rozvoje, četla spousty esoterických knih, objevovala třeba kouzlo Silvovy metody kontroly mysli, prošla si třemi ročníky mohendžodára, které mi pomohlo změnit hodnoty a pohled na svůj život a v neposlední řadě mi výrazně do života vstoupil můj životní partner, který je mi stálou inspirací.
Návrat zpátky k sobě
Na rodičovské jsem měla jiné starosti, užívala jsem si synka, jak to jen šlo, byla jsem šťastná, že s ním mohu být doma a věnovat se něčemu užitečnému. Jeho hovínka mi dávala větší smysl než nikdy nekončící vyplňování tabulek pro management někde v Americe. 🙂
Cesta osobního rozvoje mi přinesla do života jednoduchost, větší přímost a otevřenost. Pro syna jsem hledala stále nové podněty až jsem se dostala k metodě Marie Montessori a začala se v ní vzdělávat – od četby po kurzy doktorky Štarkové, které jsou mi velkou inspirací.
No a po rodičovské jsem si vzpomněla na svůj dávný sen a začala ho konečně realizovat.
V podstatě se dá říci, že své poslání si neseme od narození, jen na něj možná někdy zapomeneme a sejdeme z cesty. Pak je důležité si na něj zase vzpomenout a na tu cestu se vydat.
Konečně můj vlastní projekt
V současnosti nabízím e-booky ve svém projektu DOUČOVÁNÍ Z ÚČTA, které jsou zaměřeny na začátečníky.
Často jsem si vzpomněla na své spolužáky ze střední a z vysoké, jak měli někteří problémy pochopit základy, chytit se a vplout do toho systému, jak účetnictví funguje.
Jak se spousta lidí osype, když se řekne účetnictví, jaká je to nuda dělat cifršpióna. Když otevřou učebnici účetnictví, jak to hned odpudí, že by to měli jen přečíst, natož ještě pochopit. Jak některým studentům chybí souvislosti, proč to tak je, co se z toho dá vyčíst za informace.
Mým cílem je ukázat, že to není vůbec žádná složitá věda, jen systém a společně jej pochopíme krok za krokem názorně a pomocí různých obrázků, taháků a map, jak se v něm orientovat a umět jej snadno používat.
A co tak ještě dodat..., tak třeba...
Co mám ráda? jednoduchost, přímost, otevřenost, úsměv, šumění moře, slunce, léto, les, zpěv ptáků, objetí, legraci, hudbu (Erose Ramazzottiho ve španělské verzi, Hapku a Horáčka), řeckou kuchyni, eleganci, nadhled, svého inspirujícího muže 🙂 a úsměv svého syna.
Co nemám ráda? předstírání, pokrytectví, unavuje mě poslouchat stěžování si a kritizování, vymlouvání se, nedůslednost.
Co mě baví? číst, psát, spát, procházet se, malovat a kreslit, tančit, divadlo, výstavy, cestování, kavárny, učit se stále něco nového, rozvíjet se :-).
Co mě nebaví? muset něco od…do…, když mě někdo úkoluje, dávat dárky z povinnosti, hledat místo na parkování, když nefunguje počítač, politické kecy, obhajovat svoje jednání, stagnovat.