7 ZÁSAD, JAK NENUDIT POSLUCHAČE

Jak vysvětlit studentovi, dítěti nebo zaměstnanci nějakou problematiku a přitom jej neotrávit? Jak dosáhnout výsledku, aby nám posluchač naslouchal, pochopil a rád se i něco nového naučil? Jaké jsou časté chyby, které odrazují? Proč je učení často nuda?

1. Jít rovnou k podstatě, méně je více

Jít rovnou k podstatě spočívá v tom, že náš výklad by měl obsahovat jednoduché, stručné, ale přitom dostatečné informace k pochopení. Jdeme tedy přímou cestou k pointě.

Sdělujeme-li komplikovaně příliš mnoho informací, svého posluchače brzy unavíme.

Jestliže začneme zeširoka, tzv. od lesa, pak svého posluchače brzy unavíme, ztratíme jeho pozornost, přestane nás poslouchat a to, co jsme mu chtěli vysvětlit, se k němu vůbec nedostane. Čím komplikovaněji věc vysvětlujeme, čím víc informací sdělujeme, tím více posluchače zahltíme a náš výklad se stává nepřehledným a matoucím.

Příliš mnoho informací také může způsobit, že posluchač neporozumí nějakému nepodstatnému bodu v našem výkladu a na tom se zasekne. Zaměří svou pozornost na tuto část, což také není žádoucí a odkloní se od tématu.

Důležitá je i přehlednost informací, posluchač nesmí mít pocit, že se úplně ztratil. Můžeme si vypomoci i obrázky a schématy.  Já je hojně využívám ve svém e-booku zde.

2. Mysleme na toho, komu sdělujeme, ne na sebe

Častou chybou přenášejících je také fakt, že se rádi poslouchají. V okamžiku, kdy máme za cíl vyložit druhému problematiku, je potřeba se přizpůsobit jemu. Jeho znalostem, jeho zkušenostem, jeho způsobu myšlení. Zejména si dejme pozor na používání cizí slov, nemusejí být srozumitelná a působí to, jako že machrujeme.

V okamžiku, kdy máme za cíl vyložit druhému problematiku, je potřeba se přizpůsobit jemu. Jeho znalostem, jeho zkušenostem, jeho způsobu myšlení.

Nikoho nezajímá naše exhibice na téma: Já jsem odborník, který všechno ví, zná a od všeho má klíče. Místo toho si nejdříve uvědomme, zda je naše téma vůbec pro posluchače zajímavé nebo užitečné. Slečnu, která se zajímá o módu, možná nezaujme výklad o úrokových sazbách.

3. Dejme smysl tomu, co sdělujeme

Vzpomínáte si na nějakou probíranou látku ve škole, kdy jste se ptali: „A k čemu mi tohle jako v životě bude?“ A žádnou odpověď jste nedostali? A jak potom takové učivo prošlo mimo šedou kůru mozkovou a zmizelo někde ve vesmíru? Navíc to byla otrava se ten nesmysl vůbec učit kvůli písemce. Takto můžeme dopadnout se svými požadavky, když zapomeneme vysvětlit jejich smysl.

Potřebujeme znát smysl svého konání, abychom si vytvořili a udrželi svou motivaci, která vychází z potřeby naší užitečnosti.

Když budu jako šéf chtít, aby zaměstnanci uklízeli své pracoviště, je vhodné vysvětlit smysluplnost a důležitost svého požadavku, jinak budu jenom prudit, jako jejich máma, když chtěla, aby si uklízeli v pokojíčku. Mohu jim třeba vysvětlit, že firma, kde je čisto a pořádek, působí na potenciálního zákazníka, který přijde na návštěvu, mnohem důvěryhodněji a že tímto se také podílejí na získání nových zakázek a tím i na rozvoji firmy.

4. Poskytněme souvislosti – AHA momenty, dejme příklady ze života

Ve škole mi velmi často chyběly souvislosti. Předměty jsme studovali odděleně, třeba zeměpis a dějepis a přitom to na sebe navazovalo. Cestování mi pak pomohlo tyto souvislosti objevovat a zažívat AHA momenty.

AHA moment je totiž zážitek, je to emoce.

Jistě si vzpomenete, jaké pocity zažíváte v okamžiku pochopení. Toto chytře zařídila příroda, vyplavují se nám v těchto záblescích endorfiny a tím si pojistila naši přirozenou touhu učit se nové věci. Takže zapomeňme na odměny a tresty a poskytněme souvislosti, ty jsou správnou motivací a zajistí, aby se posluchač nenudil a naslouchal.:-)
Propojme výklad s praxí. Když dáme příklad, jak danou znalost použít, vdechneme jí život.

Příklady z praxe jsem použila i ve svém e-booku Základní pojmy v účetnictví.

5. Vyzvěme k akci

Občas je fajn vyzvat protistranu k nějaké akci. Třeba jen položíme otázku, zeptáme se na názor nebo i můžeme zadat nějaký úkol, ať jsme v interakci.

Je totiž rozdíl si o věcech povídat anebo je DĚLAT.

Když budete učit novou zaměstnankyni pro ni nový software, posaďte ji rovnou k počítači a nechte jí všechno, co jí říkáte rovnou i udělat. Koukat někomu přes rameno brzy unaví, ale zapojit se aktivně, zapojit i svaly a smysly, vidět, že už to dělá, pomůže k lepšímu zapamatování a také motivaci se učit dál.

Pozor na pokyny: „Udělej, napiš, pošli, ….“. Pokyny vedou k vypínání myšlení a jejich nevýhoda je, že se musejí stále opakovat, aby byly účinné. Raději vysvětlete, dejte smysl a souvislosti (viz body výše).

6. Zpětná vazba

Asi nejjednodušší je otázka: „Jak tomu rozumíš? Jak bys mi to popsal svými slovy? Je ti něco nejasné? Je ti srozumitelné, co ti říkám?“

Zpětná vazba je naše kontrola, zda jsme dosáhli svého cíle, podporuje vzájemnou komunikaci i odkrytí kritických míst.

Tím si ověříme, zda posluchač pochopil sdělení a také z jeho projevu uvidíme, zda mu došly ty souvislosti a ten smysl. Dáme tak najevo, že nám záleží nám na tom, co si z našeho výkladu odnáší.

7. Rovnocenný vztah

Možná se považujeme za odborníka v dané problematice, ale s přístupem typu, já jsem pan chytrý a tobě blbovi to teď budu vysvětlovat, nepořídíme. I kdybychom měli ty nejlepší argumenty, a drželi se všech předchozích bodů, tak to k výsledku nepovede.

Prostě proto, že naší protistraně s námi nebude příjemně. Bude mít pocit ohrožení, ponížení, manipulace…a bude v první řadě řešit tyto své pocity, vše ostatní půjde stranou.

Tak se hezky nalaďme předem a važme si toho, že nám někdo naslouchá. 🙂

Přijďte se podívat na naší fanpage: Doučování z účta jinak